Samota

20. prosince 2010 v 20:12 | Mandragorka |  Rýmování aneb počátky mé neslavné kariéry básníka
Proč se cítí člověk sám,
když má kolem sebe tolik lidí.
Proč mluví jen k jistým osobám
a s jinými se jenom míjí.

Proč nikdo za vámi nepřijde,
ve chvíli, kdy nemáte společnost.
Proč nikdy nikomu nedojde,
že už máte všeho dost.

Proč oni vás nechápou,
snad ani jako by nechtěli.
Proč o tolik věcí se rvou,
ale pro vás by těžko umřeli.

A teď se zeptám pro jednou já Vás:
Proč nikdy jste za nikým nedošel
a neřekl mu jak moc ho máte rád?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nezkrotna-lady nezkrotna-lady | Web | 20. prosince 2010 v 21:00 | Reagovat

jedna z nejnádhernějších... vážně, Krásná.. a vlastně celá o mě. Náhderná :)

2 Ví, Ví, | Web | 25. prosince 2010 v 15:10 | Reagovat

pěkné... otázka proč je nekonečná...

jinak Ti děkuju , tamto bývala skutečnost..jenže všechno jednou bohužel končí... byla to jen pěkná šuplíková vzpomínka...

3 Destiny Destiny | Web | 7. ledna 2011 v 21:42 | Reagovat

Cítím se podobně. Krásně jsi to napsala. *utírá slzičku dojetí*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama