Věřit? Těžko...

25. prosince 2010 v 13:11 | Mandragorka |  Myšlenkové pochody
Původně jsem nechtěla napsat článek na téma týdne. Tolik by se toho dalo napsat, že jsem netušila o čem... Tak jsem se dala do tvorby nového zápisku a v průběhu si uvědomila, vždyť to je taky bolest na duši...

   Nevim, jak napsat všechno, co bych chtěla, bylo to všechno trochu na nic. Tenhle týden myslim, a to hlavně tu část, kterou jsem trávila ve škole. Vztahy mezi mými kamarádkami se trochu vyhrotili. Né, že by to bylo poprvý. Nějakou dobu to vypadá, že je vše úplně óká, což není, ale já to nevidim, takže mi to jen tak připadá. A pak se stane něco, co mě utvrdí v tom jaký jsou všichni (s odpuštěnim) svině... mrchy, potvory...
  
   Tři osoby, které se naoko hrozně přátelí. Pak jedna odejde a zbývající se dají do pomlouvání. Další tři osoby, které se spolu naoko kamarádí a ve skutečnosti se také kamarádí. A těchto šest lidiček tvoří slabě vázanou partu, z níž se jen jediná postava otevřeně baví i s ostatními. A tato postava mi vrtá hlavou ze všeho nejvíc. Po tom všem, co kdy provedla, už jí totiž nedokážu věřit, nemůžete ji nic osobnějšího říct, aniž by to nevědělo několik dalších lidí. "Nikomu to prosím  nepověz..." a jí je to šumafuk. Proč to dělá? Proč? Co z toho má, když udělá ze svojí spolusedící před ostatními za jejími zády úplnou krávu? A proč se moje kamarádka nepoučí a vykládá jí tolik věcí. Mě je neřekne, ale jí ano... U mně by to bylo jako v hrobě...
  
   Nechápala jsem, nechápu a asi nikdy nepochopím. Poslední dobou vidím tolik přetvářky jako nikdy. Začínám se ztrácet, kdo si co skutečně myslí. Vědí to vůbes ti lidé sami? Nezamotali se do toho tak, že to také netuší? Kdoví... Nevidím už význam hovorech vedených s většinou části party, protože už lze jen klevetit. To já nechci, jenže nejspíš budu jediná. Nebo to ostatní nedávají najevo. Až na dvě, které asi proto nikdy nepřestanu mít ráda.
  
   Vlastně mám jen tři přátelé. Ty dvě a sestru. Trochu málo a vzhledem k mojí nekomunikativnosti jich asi ani víc nebude. Důvěřovat ostatním mi nikdy nešlo a po téhle zkušenosti to je pro mě ještě těžší...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | 25. prosince 2010 v 13:40 | Reagovat

trapný!!! píšu líp!!!

2 Monika Monika | Web | 25. prosince 2010 v 14:00 | Reagovat

som na tom dosť podobne..v podstate ja mám len dvoch kamarátov, skutočných, takže si na tom lepšie..ale robiš len dobre, že luďom nedôveruješ..naozaj ;)

3 Tlapka Tlapka | Web | 25. prosince 2010 v 14:02 | Reagovat

Hezký článek... :) A nic si z těch přátel nedělej, já mám jen dva, a ještě si nejsem jistá, jestli jim můžu věřit. Po ztrátě několika předchozích přátel totiž vůbec nevím, komu ještě můžu věřit. :(

[1]: Nejvíc trapný je to, že ten tvůj trapný komentář čtu už asi na třetím blogu... :(

4 Cherrylka Cherrylka | Web | 25. prosince 2010 v 14:14 | Reagovat

[3]: Ta yuripovidky mě taky psala ten samý koment na blog, taky ho vidím asi už po 5

5 ivoš ivoš | 25. prosince 2010 v 14:16 | Reagovat

[4]: přesně ! máte pravdu všichni kromě jeho. Myslím si že už to je čtvrtý blog.

6 *wif *wif | Web | 25. prosince 2010 v 18:26 | Reagovat

Ztracená důvěra v lidi se zpět získává opravdu těžko.
Jestli jim opravdu věříš a můžeš říct vše, tak tři přátelé nejsou málo. Já jsem v tomhle ohledu podstatně 'chudší'. Po jisté zkušenosti takové ty opravdové kamarády, přátele nemám. Jsou lidé, kterým jakž takž věřím, ale není už to takové.

"...kamarádi nejsou napořád."
"Ale měli by bejt..." naivní nebo smutný?

7 Freezy Freezy | Web | 26. prosince 2010 v 1:43 | Reagovat

Naprostý souhlas s *wif.

8 Mandragorka Mandragorka | Web | 26. prosince 2010 v 10:38 | Reagovat

[1]: Tak si měl/a nechat odkaz na web abych se poučila :-P .

A všem ostatním děkuju za komentáře :-).

9 Fanda Fanda | 26. prosince 2010 v 12:59 | Reagovat

hezký blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama