Otupělost je zřemě právě mojí nejlepší kamarádkou. Nevím, jak si mě našla, ale nechce se pustit, ani když o ni nestojím. Ve chvíli, kdy nejsem otupělá, se pro změnu nedokážu soustředit, a tak jsem neustále duchem nepřítomna a myšlenky se zabývají chvilku tímhle a pak támhletím. Moc myslim, řikám si občas, a je to nejspíš pravda. Člověk by měl žít přítomností. Ne minulostí, budoucnustí anebo snem. Znáte ten výrok: Nesni svůj život, žij svůj sen? Jak krásně to zní, jenže jak špatně se to činí. A já budu asi muset navždy zůstat u snů...
***
Dlouho jsem tu nepsala (na moje poměry). Neměla jsem čas nebo náladu. Jiné důvody většinou neexistujou. Stalo se toho hodně. Například jsem neoslavila konec/začátek roku, jelikož to pro mě stejně nic neznamená, zkrátka uběhla nějáká doba, jako když skončí/začne měsíc. Vážně nechápu, co je na tom. Zkrátka si zřejmě nikdo nechce nechat ujít večer navíc strávený v lihu.
***
Již je po plese. Po té dlouho očekávané události. Nevím, jak ho zhodnit. Asi se budu držet univerzálního šlo to. Mohlo být líp, ale na druhou stranu i hůř. Účast byla nevelká, což nikoho netěší, protože finance na zaplacení dalších se budou shánět těžko.
Když jsem z akce odcházela byla jsem smutná. Závidím lidem, kteří dokáží bez problémů komunikovat. Nestála jsem sice celý večer sama v koutě, měla jsem totiž téměř pořád po boku aspoň dvě osoby a prohodila pár slov i s někým jiným, jenže když se podívám kolem sebe mám chuť se jít zahrabat. Nejen, že mi dělá často problém na někoho, kdo mi není tolik blízký, promluvit, ale já ani netušim, co si s ním povídat, přestože bych chtěla...
***
Mám skvělou schopnost účastnit se akcí, aniž bych měla pocit, že jsem tam byla. Ne, nemám okno, protože bych se opila, ale připadá mi, že jsem tam nenechala žádnou svou stopu, žádný náznak své přítomnosti. Jako bych jen přihlížela. Pokud jste četli či snad viděli Harryho Pottera představte si to třeba jako ponoření se do myslánky. Nikdo o vás zkrátka neví, ale vy pozorujete, co se kolem děje.
***
Čas plyne a já ho nevnímám. Jako bych se zastavila nešla dál. Něco se dělo a přesto vše bylo stejné. Pro dnešek už nechám svých úvah...
Dessert |
První odstavec - jako bych četla o sobě..
Také jsem neoslavila Silvestra, příchod nového roku, k čemu to? Stejně mě nečeká nic lepšího.
"Něco se dělo a přesto vše bylo stejné. " skvěle napsáno.
Čas pluje, my se topíme, ale nikdo to nevidí..