O životě?

24. ledna 2011 v 22:10 | Mandragorka |  Myšlenkové pochody
Sebevražda. To slovo zní... zvláštně, možná trochu děsivě, hrozivě. Lhala bych, kdybych napsala, že jsem o ní nepřemýšlela. To je však pojem široký a nutně neznamená, že jsem ji plánovala spáchat. Spíš to byly jen takové myšlenky, co by kdyby. Co by si ostatní pomysleli? Co by na to řekli, jak by si to odůvodnili? Asi by tvrdili, že to vůbec nechápou, že jsem byla bezproblémová dívka... blablabla, poněvadž o mně málokdo něco ví, a tak by museli dělat kličky.

   Moje úvahy končívají tím, že usoudím, že bych sebevraždu nespáchala. Proč? Protože se bojím, protože nechci ostatním ublížit, protože věřím, doufám, že se mi ještě přihodí něco zázračného a krásného, protože jsem ještě nestihla, vše co jsem chtěla v životě uskutečnit. Ta poslední věc je trochu ošemetná, jestli to tak můžu nazvat. Možná to totiž nikdy neudělám, co možná, spíš pravděpodobně.

   Představte si, že vám teď někdo poví, že máte jeden měsíc života. Co byste dělali? A mě právě napadne ta spousta věcí, co jsem zatím neudělala, co jsou jen v mých snech a představách a najednou bych je musela všechny během třiceti dnů učinit. Možná působím jako blázen, na což já mám jako Ma(ndra)gorka právo, ale jsem si skoro jista, že by to bylo nejhezčí období mýho života.

   Na závěr chci těm, jež se rádi nad tímto tématem zamýšlejí doporučit knížku Veronika se rozhodla zemřít od Paula Coelho. Příběh o tom, jak vědomí smrti dokáže změnit pohled na život. Člověk si bohužel většiny věcí začne vážit až když je ztratí. Možná až přijdeme o život, ať už rukou vlastní, tak cizí nebo snad tou, která patří osudu, trápit nás to nebude, pokud posmrtný život neexistuje. Tohle může být konečná stanice a spoléhat se na to, že je něco víc, není nejšťastnější nápad. Jediné, co vám totiž nikdy neunikne je přítomnost. 
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 24. ledna 2011 v 22:43 | Reagovat

Zdravím všechny,

sebevražda je velmi složité a komplexní téma. Lidé se mnohdy dostávají do situací, kdy se domnívají, že není cesty pryč...já si však myslím, že ta cesta je. Pracujme zde s předpokladem, že existuje "nějaký" Bůh - pakliže ano, musíme se v rámci sebevražd úzce zamýšlet i nad tím, má-li k tomu všemu co říci i jeho existence..

Zde však není prostor pro rozbor všech myšlenek, proto Vás zvu na článek zde:

http://zivot-nazory.blog.cz/1101/ztrata-smyslu-zivota-sebevrazda

S pozdravem

Marpefi

2 Destiny Destiny | Web | 25. ledna 2011 v 6:36 | Reagovat

Přesně jako ty jsem přemýšlela a došla jsem k tom, že bych přece jednou v životě mohla být trochu sobecká, ti blízcí a tak, mi dost ublížili a mě byl jedno, co to udělá jim. Jakoby jim na mě záleželo. Ch. Nevyšlo to ..

3 *wif *wif | Web | 25. ledna 2011 v 22:56 | Reagovat

Ano, vždycky, i když jsem o sebevraždě přemýšlela, tak jsem si říkala, neudělala bych to, mám ještě tolik nesplněných snů. A pak jednoho krásný dne....

4 Roniee ♥ Roniee ♥ | Web | 26. ledna 2011 v 12:23 | Reagovat

Sebevražda. Držej mě tu jen rodiče, kterejm dlužim víc, než se jen někde zapíchnout. A je tu i ten důvod s nesplněnými sny. Jinak bych to možná asi i udělala.

5 Barbora Barbora | Web | 28. ledna 2011 v 22:22 | Reagovat

Jojo děkuju za radu, doufám že se na mém blgou ještě stavíš :)

Například ty máš nemálo zajímavý články. Jsou opravdu poutavé :-) Nedokázala bych udělat sebevraždu. Už mi stačí mít kolem sebe hafo lidí co se řežou...

6 Emily96 Emily96 | Web | 28. ledna 2011 v 22:33 | Reagovat

Díky za pochvalu, ale znám se a za chvíli by z toho byl horor. Potoky krve, utrpení :-)

7 Čerf Čerf | Web | 29. ledna 2011 v 0:28 | Reagovat

Zajímavě napsaný článek, líbí se mi. A protože jsem už prožil několikrát hodně špatné období, ve kterém jsem si neuměl představit nic dobrého a ono stejně po nějaké době to dobré přišlo, jsem přesvědčený, že stojí za to to se sebou vydržet a počkat si na všechno dobré, co nás ještě čeká. A myslím, že je toho dost.

8 Barbora Barbora | Web | 29. ledna 2011 v 12:28 | Reagovat

ráda bych, abysme se stali affs, máš moc pěkný blog, zaujal mě :)

9 Leňulí Leňulí | Web | 29. ledna 2011 v 16:35 | Reagovat

Já jsem vždycky tak nějak věřila, že život je dar. Pak jsem ale prožila pár nehezkých věcí a myslela si, že je prokletí. Teď už vím, že je to realita, nic není jen dobré nebo jen špatné, střídá se to...
Když je špatně, chce to vydržet... bude líp... :-)

10 Zuzulin Zuzulin | Web | 29. ledna 2011 v 17:40 | Reagovat

To je pravda.Také si říkám, že jsem toho zatím zažila málo..Jenže na druhou stranu, já pořád na něco čekám..Na něco, co tu nudu změní..Na něco velkého..Ale říkám si, proč čekám? Jak vím, kdy to příjde? Musíme si zážitky tvořit sami..Achjo :(

11 Andy Andy | Web | 29. ledna 2011 v 21:09 | Reagovat

Pamatuji si, že jsem kdysi měla tolik snů, ale kdyby mě řekli, že mám měsíc, ani bych nevěděla, co dělat.. Už mi skoro na ničem nezáleží a to je dost hloupé. Nevím, nědokážu se z toho vyhrabat.
Snad to pomůže alespoň ostatním, ach.. Teď tu byla "kamarádka", vyhrnula mi rukáv a já nevěděla, co říct, chtěla jsem zase vzít do ruky žiletku, bylo mi mizerně. Cítila jsem se jako nahatá na Václaváku, ponížená.. Vypadala, jako by jí to přišlo směšné. Směšné...
Asi se půjdu koukat na Speak, jo, Pořád dokola.

12 Andy Andy | Web | 29. ledna 2011 v 21:44 | Reagovat

A ani ty verše se mi nelíbí, stejně jsem je tam dala jen proto, aby byl článek delší.

13 Barbora Barbora | Web | 30. ledna 2011 v 11:53 | Reagovat

děkuju moc :)

14 TomkoH TomkoH | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:22 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama