Únor 2011

Ten prapodivný čas

21. února 2011 v 21:34 | Mandragorka |  Nudálosti aneb co se děje v mém blízkém okolí
Plyne to stále vpřed a nikdy nevrátí se zpět. Je to něco, co tu stále je a nikdy se to nezastaví. Nemůžeme to vidět ani správně změřit. Kdo má přesný čas? Já? Ty? (on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona). Sami jsme si to vymysleli. Sami na to doplácíme.

Výkřiky ke smyslu života?

12. února 2011 v 10:31 | Mandragorka |  Myšlenkové pochody
Třeba je to jenom zdání, jedná se o klam, můj výmysl.
Emoce, emoce, emoce!!! chci do světa křičet, řvát.
Být svobodná, svobodnější.
Krásy, krásy života si užívat.
Tolik pěkných věcí se zde nachází.
A my?
Kdeco nás rozhází:
trápíme se, pláčeme,
nadáváme,
sami sebe trýzníme.
Pojďme, pojďme ven.
Dostat ze sebe starosti,
vyhnat je a zahodit.
Nechat zmizet.
Vnímejme nádheru přírody,
světa kolem nás.

Poznámka pod čarou či doslov: Původně tohle měla být zase jedna z mých básniček, neměla být k tématu týdně, měla to být zkrátka jen nějáká básnička. Jenže mi po chvilce došla trpělivost s hledáním vhodných slov, abych dosáhla rýmu, a tak jsem začala bleskurychle psát, co se mi honilohlavou a když jsem skončila, nebyla jsem schopná určit, o co se vlastně jedná. Přepracování nepadalo v úvahu, tak jsem jen dodala název výkřiky. Pak jsem se přihlásila na blog a řekla si, že to zveřejním a že to můžu použít k tématu. Jediné, co vám ještě k tomuto (pa)výtvoru můžu říct je, že je určen k ústnímu projevu a to velmi emociálnímu. Mohlo by se tak jednat o část dramatu. Že bych ho začala psát? Ne, dělám si legraci. Kdyby vás napadlo, co jsem tedy tímto zplodila, určitě dejte vědět. Podle mě to jsou zkrátka výkřiky.



Roční doby

11. února 2011 v 21:39 | Mandragorka |  Rýmování aneb počátky mé neslavné kariéry básníka
Promítám si před očima,
jako nějaký krátký film,
že je léto, že je zima,
takhle já si často sním.

Že u krbu vysedávám
s knihou pěkně na klíně,
když v létě roku sbohem dávám
a venku třicet stupňů je.

Naopak, že svítí slunko,
když kráčím v lednu ve sněhu,
že je teplo, že je horko
a já ležím u břehu.

Stejně tak chci oblohu noční,
když svítá slunce z rána.
Nevím tedy jakou dobu roční,
mám nejvíce ráda.